Sean „Diddy“ Combs si vyslechl rozsudek, čtyři roky a dva měsíce vězení za převoz osob přes státy kvůli prostituci. Prokuratura chtěla jedenáct let, veřejnost spravedlnost, ale zůstali nevyslyšení. Internet se po rozsudku proměnil v tribunál. „Jen čtyři? ČTYŘI,“ píšou lidé pod příspěvkem BBC News. Jiní dodávají, že „lidi sedí déle za joint“ nebo že „někdo zapomněl připsat nulu“. Na sociálních sítích se valí vlna frustrace, která má blíž k hromadné terapii než k diskuzi. Lidé nevěří, že se v zemi, kde někdo dostane deset let za daně, může slavný muž z podobného případu dostat s čtyřletým trestem.
Combs se u soudu omluvil. Řekl, že jeho chování bylo „odpudivé, hanebné a nemocné“ a že se stydí před svými dětmi i oběťmi. Znělo to jako dobře naučený text, ne jako skutečná lítost. Soudce Arun Subramanian mluvil o masivním množství důkazů, a přesto udělil trest, který působí spíš jako kompromis než jako spravedlnost.
Obžaloba tvrdila, že Diddy roky organizoval takzvané „freak-offs“, sexuální večírky, kde se mísily drogy, eskorty a jeho přítelkyně. Podle rozsudku Combs zprostředkoval dva případy placeného sexu. Šlo o jeho přítelkyně a mužské eskorty, kteří cestovali po státech kvůli sexuálním setkáním, která rapper organizoval, sledoval a nahrával. Porota ho zprostila vážnějších obvinění z obchodování s lidmi, i když svědectví o násilí byla těžko přehlédnutelná. Jedna z žen popsala, jak ji nutil k orálnímu sexu, zatímco plakala a žádala, aby ji nechal. Další mluvila o úderech, o strachu a o tom, že v jeho přítomnosti nikdy neexistovalo slovo ne. To všechno zaznělo, a přesto zůstal trest tam, kde začal, v rozsahu, který dává víc naděje obžalovanému než obětem.
Na sociálních sítích se objevují tisíce reakcí. „Bohatí zase vyvázli,“ stojí v jednom komentáři. „Trest podle výše zůstatku na účtu. Někdo sedí deset let za daně, on za zničené životy jen čtyři,“ dodává další. Jiní poznamenávají, že „aspoň dostal víc než Grammy“. Soud chtěl být příkladem, ale stal se symbolem nedůvěry. Když soudce mluví o významném trestu, ale po všech výpovědích zazní číslo, které působí směšně, veřejnost slyší jediné. Systém chrání své.
Pětapadesátiletý Combs měl už dvanáct měsíců odseděných, takže mu z trestu reálně zůstávají sotva tři roky. Právníci už chystají odvolání a média spekulují, že by mohl být propuštěn dřív za dobré chování. Celé to působí jako scénář, který se stále opakuje. Slavný muž padne, chvíli se kaje, a pak se vrátí zpět na scénu. V Americe totiž sláva neumírá. Jen se na chvíli převlékne do vězeňské uniformy a čeká, až se publikum unaví.
Veřejnost mezitím sleduje, jak jeho tým vydává prohlášení o „novém začátku“ a „vnitřní proměně“. Jenže mimo tiskové zprávy zůstává ticho. Žádné gesto, žádná upřímnost, jen další právní strategie. A zatímco Combs sedí v cele, oběti se pokoušejí vrátit do života, který jim vzal. „Tohle není spravedlnost,“ píše se pod každým článkem. Možná má veřejnost pravdu. Čtyři roky za léta zneužívání působí spíš jako účetní položka než jako trest.
A pak je tu znepokojující detail. Diddy si už odpykal rok, takže pokud dostane standardní snížení trestu za dobré chování, může být venku už v létě 2028. V zemi, kde oběti čekají na spravedlnost desetiletí, to působí jako špatný vtip. Stejný soud, který mluvil o masivních důkazech, nakonec poslal multimilionáře do vězení na dobu, kterou jiní dostávají za daňové úniky.
