Dominique Alagia v novém dokumentu České Televize vystupuje jako příklad veřejně známé osoby, která se s nenávistí na internetu potýká už od velmi mladého věku. „Na sociálních sítích jsem začala vystupovat velmi brzy. Jako dítě jsem tehdy nemohla plně chápat, do čeho vstupuji a jakou daň si to může vybírat,“ uvádí v dokumentu. Podle Alagii se člověk časem naučí filtrovat a obrnit se, to ale neznamená, že by se nenávist měla považovat za běžnou součást online prostoru.
V jedné z osobních pasáží popisuje konkrétní zážitek z dospívání, kdy se obdiv během několika vteřin změnil v útok. „Zastavila mě slečna, že jsem krásná a že by se se mnou chtěla vyfotit. Jakmile ale zašel můj tehdejší přítel za roh, úplně přepnula a začala mi sprostě nadávat,“ říká. Přiznává, že v šestnácti letech nevěděla, jak reagovat, a situace ji zasáhla natolik, že se později rozhodla začít chodit na box. Alagia v dokumentu rozlišuje mezi kritikou a cíleným ubližováním. „Kritika k veřejnému vystupování patří. Ale rozdíl je mezi názorem a systematickou nenávistí,“ upozorňuje.
Součástí dokumentu je i její postoj k častému argumentu, že veřejně známí lidé musí útoky automaticky snášet. „Normalizuje se to, že se řekne , influencer s tím musí počítat´. Jako by to znamenalo souhlas s tím, že ho budeme každý den urážet a přát mu smrt,“ říká. Podle Alagii je zásadní rozdíl mezi jednorázovým nesouhlasem a dlouhodobým cíleným chováním, kdy se někdo konkrétní osobě systematicky věnuje.
Diváci ale její vystoupení v dokumentu zpochybňují. „Alagia není žádná oběť internetu. Sama se roky živí pozorností a když přijde kritika, tak se najednou mluví o šikaně. Kritika veřejně známých lidí patří k jejich práci. Pokud na to někdo nemá, neměl by do veřejného prostoru vůbec vstupovat. Celý tenhle příběh stojí na tom, že někdo nezvládá internetovou realitu, ale zároveň z ní dlouhodobě profituje,“ píšou lidé.
Podle diváků byl katastrofa i celý dokument, ve kterém je figuruje i Adéla Pulcová. Převládá ostrá kritika zpracování tématu a výběru protagonistů. „Těžce nepovedené. Udělat z Adély oběť je úplně mimo. Čekal bych, že si tvůrci udělají aspoň základní rešerši. Tohle působí manipulativně a jednostranně. Za tohle platíme poplatky. Dokument o šikaně měl řešit systém, ne zjednodušené příběhy,“ píší další. Jen velmi malá část diváků naopak oceňuje, že dokument otevřel téma toxické komunikace na sítích a ukázal, jak snadno se nenávist může stát formou zábavy.
