Linda Bartošová a Hana Řičicová z podcastu Sirény, natočily novou epizodu jako reakci na Koťák cast, kde podle nich zaznívaly poznámky o ženských tělech a narážky typu „čabina“ nebo „vietnamská prsíčka“, zároveň i hodnotili, se kterou ženou by si to moderátoři nejvíc užili. Říkají, že to není osobní a nejde ani o to, že někdo komentuje reality show, ale o to, že se pořád znovu normalizuje styl, ve kterém se ženské tělo bere jako veřejný majetek.
Linda hned v úvodu říká, že od zmíněných podcasterů „neočekává poučenou genderovou analýzu“, ale podle ní existuje základní hranice. „Nemusí člověk být absolvent gender studies nebo sociologie, ale zkrátka jenom stačí nebýt debil,“ zazní v epizodě. Podle ní je problém i v tom, že to nejde jen kolem nich, ale že podobný obsah sledují tisíce lidí a algoritmus ho tlačí dál. Vadí jí především to, že muži s velkou platformou komentují ženská těla jako veřejný majetek. „Vy jste vzali ten dojem, že máte vůbec právo komentovat ženský těla tímhle stylem,“ říká otevřeně.
Silným momentem je pasáž o vzteku. Bartošová otevřeně přiznává, že její reakce byla ostrá záměrně. „Protože si myslím, že je fajn normalizovat to, že i ženy mohou být nasraný ve veřejném prostoru,“ říká. A dodává, že už není moderátorka veřejnoprávní televize, aby se nemohla vyjádřit přesně, jak to cítí.
Podcast se dotýká i tématu poruch příjmu potravy a relapsů. Bartošová upozorňuje, že i zdánlivě lehký komentář může u někoho spustit spirálu problémů. „Neznamenalo by to pro mě to, že si nedám večeři. Ale kdokoliv, kdo má prokřehlej vztah k vlastnímu tělu, si umím představit, že mu to může rozjet dost silnou spirálu nepříjemných pocitů,“ popisuje.
Zaznívá i kritika argumentu, že „ženy to dělají taky“. Řičicová upozorňuje, že jde často o obrannou reakci. „Tohle není příčina, tohle je reakce. Jsem zahnaná do kouta, tak řeknu, že máš pleš,“ shrnuje.
V komentářích pod videem Sirén mluví jedni o přehnané reakci, druzí naopak o potřebném otevření tématu. „Mě zaujalo, kolik komentářů bylo pod tím videem, že lidi chtějí, aby nic necenzurovali a jeli dál jako doteď. Nicméně je přeci rozdíl mezi tím necenzurovat se a uvědomovat si, co je a není vhodný. Moc podporuju všechno řečený. Souhlasím s váma a podporuju.“ Objevují se ale i hlasy, které volají po zachování „drsného humoru“ a bagatelizují dopady podobných výroků.
