Jan Špaček se narodil v roce 1999 v Kroměříži. Na první pohled kluk, jakých potkáte tisíce, přesto jeho jméno zná skoro každý mladý člověk v Česku. V posledních letech totiž doslova zboural hranici mezi politikou a zábavou. Po absolvování Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži se vydal studovat politologii na Masarykovu univerzitu v Brně. Jeho závěrečná bakalářská práce se zabývala politickými názory Václava Klause během covidové pandemie, což už tehdy naznačovalo, že se nebojí kontroverzních témat.
Na internetu začal působit od roku 2021, nejdřív na TikToku. Krátká satirická videa, ve kterých parodoval politiky nebo glosoval aktuální dění, rychle přitáhla pozornost desetitisíců mladých lidí. Vzápětí založil YouTube kanál s názvem FABULACE Jana Špačka. Tady už začal s politiky přímo mluvit. Jenže nešlo o žádné klasické rozhovory. Jan se politiků ptal na věci, na které se obvykle neptají ani bulvární novináři.
Špačkův styl je směsí ironie, absurdity a provokace. Svůj první výrazný zásah zaznamenal v kampani 2021, kdy se s klidem zeptal Roberta Šlachty či Víta Rakušana na věci jako intimní praktiky během ekonomické krize nebo jejich nejoblíbenější rapovou skladbu.
Když Andreji Babišovi v rozhovoru věnoval dětský fidget spinner, expremiér vypadal, že neví, zda se má smát, nebo utíkat. Podobně absurdní situace nastaly i s dalšími politiky. Například s generálem Petrem Pavlem probíral, kolik lidí v životě zabil.
„Politici jsou lepší lidé než zbytek populace,“ prohlásil Špaček s ironickým úsměvem ve videu na svém kanálu. Touto větou shrnul svůj přístup humorem a absurditou odhalovat pravou tvář českých politiků.
Mnozí politici se Špačkovi začali raději vyhýbat. Jiní se s ním naopak setkat chtěli, protože v něm viděli možnost, jak oslovit mladé voliče. Špačkova popularita rostla a na TikToku má nyní přes sto tisíc sledujících.
O svém soukromí toho Špaček moc neprozradil. Je svobodný, o vztazích příliš nemluví. Dává přednost tvorbě a humoru před zveřejňováním osobního života. Jediné, co o něm víme, je jeho vášeň pro satiru a recesi. V dětství prý první slova, která po narození vyslovil, byla „Miloš Zeman“. Už tehdy prý ukázal, že politika je jeho osud. Dnes ho baví nejen komunikace s politiky, ale i natáčení krátkých filmů – režíroval třeba studentský snímek Jarek rok jedna.
Loni během výročí sametové revoluce rozdával politikům recesistický „Šampón Václava Havla“. Vtip, kterému se smáli všichni, kdo pochopili, jak absurdní politická scéna může být.
Nyní, v době vrcholící kampaně před parlamentními volbami, Špaček opět vytáhl své zbraně. Nejnovějším terčem jeho provokace se stal ministr vnitra Vít Rakušan. V červnu 2025 Jan Špaček narušil jednu z předvolebních akcí STANu, kam Rakušan přišel diskutovat s voliči. Špaček se objevil nečekaně na pódiu a Rakušanovi slavnostně předal dárkový koš plný sladkostí a svůj vlastní portrét.
„Abyste na mě nezapomněl a měl co pověsit nad postel,“ řekl ministru vnitra, který jen s mírným rozpaky přijal jeho dárek. Scénka se okamžitě stala hitem TikToku a znovu připomněla, proč je Špaček tak oblíbený.
Tento incident znovu otevřel debatu, jaké hranice by měl humor mít. Špaček přiznal, že všechno bylo myšleno jako sociální experiment a že si chce hlavně užít zábavu. „Politici jsou ti nejlepší komici,“ komentoval akci se smíchem.
Není to poprvé, co Špaček kontroverzně překračuje hranice. V minulosti si například zahrál na „obráceného dezoláta“ a na jedné z debat sehrál scénku, kdy důchodce nejprve předstíral naštvání na vládu, aby nakonec politikům za jejich práci dojatě děkoval.
Média ho označují za „nejlepšího trolla české politiky“, a dokonce se o něm spekulovalo jako o možném prezidentském mluvčím pro mladé po zvolení Petra Pavla. V roce 2025 Špaček pronikl na velkou scénu i mimo internet, když moderoval slavnostní večer Cen české filmové kritiky. Publikum překvapil svou pohotovostí, humorem a bezprostředností, která se líbila všem.
I když ho někteří označují za kontroverzního, většina mladých lidí vidí v Janu Špačkovi originální hlas své generace. Není pochyb o tom, že jeho vliv bude v české společnosti dál růst.
Jedno je jisté: politici s ním ještě budou mít co dělat. A jak říká sám Špaček: „Dokud mě politici nepřestanou bavit, nepřestanu je bavit ani já.“
