Ozempic (semaglutid) a Mounjaro (tirzepatid). Dva názvy, které v posledním roce zaplavily sociální sítě. V medicíně patří do skupiny GLP-1 analogů – zpomalují vyprazdňování žaludku, tlumí chuť k jídlu a tělo si myslí, že je plné. Prakticky to znamená, že z klasické porce sníte půlku nebo nic, a hubnete. Ozempic je starší, levnější a spojený s častějšími vedlejšími účinky, zatímco Mounjaro je dražší, šetrnější, ale stojí i 18 tisíc měsíčně. Oba fungují, dokud se píchají. Přestanete – a hrozí návrat kil.
Na českém internetu se to promítá do drsných diskuzí. Erika Eliášová je označována za „Ozempic queen“. Kritici si všímají, že jí v poslední době začaly výrazně vystupovat klíční kosti a celkově je až nezdravě hubená, přestože ani před tím neměla kila navíc. Místo uznání ale sklízí spíš posměch a dohady, jestli za změnou stojí tvrdá dřina, plastické zákroky, nebo injekce Ozempicu – ona sama se k tomu nevyjadřuje.
Oproti tomu Sugar Denny jde jinou cestou – otevřeně přiznala, že bere Mounjaro. Tvrdí, že jde o krok k vlastnímu zdraví, protože roky bojovala s obezitou a psychickými problémy. Část lidí ji podporuje a oceňuje, že se rozhodla udělat něco pro sebe. Z druhé strany dostává kritiku za to, že bez injekcí by to nezvládla, že je to jen „zkratka“ a že výsledky stejně nevydrží.
Tato dvě jména však nejsou jediná, která se stala terčem diskuzí. Slovenská influencerka Mikela Vlček je osočována z drog i injekcí, společně s dalšími jako Plačková, Wolfová nebo Koktová. Jedni tvrdí, že zhubly jen díky kaloriím a cvičení, druzí jsou přesvědčeni, že za vším je Ozempic. Vzniká tak zvláštní reality show: internetoví detektivové pitvají každý detail a hledají „důkaz“ o jehle.
Komentáře jsou nemilosrdné. „Stačí kalorický deficit,“ píšou jedni. „Mít peníze, jdu do toho taky,“ přiznávají druzí. „Za prachy to umí každej,“ tvrdí třetí. Ale vedle toho se objevují i podpůrné hlasy: „Mám PCOS (hormonální porucha) a vím, jak těžké je hnout s váhou,“ nebo „Obezita je nemoc, proč by neměla existovat léčba?“
Samotní uživatelé popisují zkušenosti bez příkras. Někdo shodil 30 kilo, cítí se skvěle a má i lepší krevní obraz. Jiní dali desetitisíce a skončili se zvracením, únavou a minimálním úbytkem na váze. Některé ženy řeší, že kvůli injekcím necítí hlad a musí si nastavovat budíky, aby si vůbec vzpomněly na jídlo.
A pak je tu kulturní rovina. Internet dokáže být extrémně zlý: když byla influencerka obézní, dostávala hejty. Když hubne, dostává je znovu. Názory jsou rozdělené – jedni považují injekce za cheat a „shortcut“, druzí za legitimní léčbu. Ozempic a Mounjaro nejsou zázrak. Jsou drahou berličkou, která může nastartovat cestu, ale není to magická injekce, co změní život. Bez změny návyků přijde jojo efekt. Přesto se tyto léky staly symbolem nové éry hubnutí.
