Ondřej Novotný v podcastu Vojty Žižky vysvětluje, že testy přes svaz možné jsou, ale bez funkčního programu to nemá smysl. Když by organizace někoho chytila a vyloučila, zápasník by šel druhý den bojovat jinam a pro pořadatele by to znamenalo jen ztrátu. Připouští, že se chystá určitá forma testování pod dohledem světové antidopingové agentury, hlavně kvůli látkám, které bojovníci používají těsně před zápasem, aby zvládli víc rán. Podle něj je to největší svinstvo.
Reakce fanoušků jsou ostré. „Borci jedou od patnácti a před zápasem se sjíždí, to je humus. Doping musí být zakázaný, tady nejde o časy na dráze, ale o zdraví druhého člověka. Pokrytec. Polovina Oktagonu je nasypaná.“ Další lidé upozorňují, že srovnávání s NHL nebo NBA nedává smysl. „V NBA jsou náhodné testy a v NHL taky. Proč říká, že se tam doping toleruje? Testy by měly být stejné pro všechny.“
V UFC se přitom odehrává podobný příběh v jiném měřítku. Po konci spolupráce s USADA si liga zavedla vlastní antidopingový program, který financuje přímo ona sama. Matt Brown upozorňuje, že to dává vedení příliš velkou moc. Rozhoduje o testech i o tom, co se zveřejní. „Kdo zaručí, že nevyčistí výsledky svým hvězdám,“ ptá se. Fanoušci mu dávají za pravdu. „Za oponou to není o sportu. Sto procent v tom je doping. Testování musí být úplně nezávislé.“
S tím souvisí i nedávná kauza a osmnáctiměsíční trest pro Conora McGregora. Oficiálně dostal stopku za tři zmeškané testy, ale protože se doba počítá zpětně, může zápasit už na jaře 2026, tedy přesně v termínu, kdy se chystá velká show White House card pod UFC. V minulosti dostávali jiní za stejné provinění šest nebo dvanáct měsíců. Tady začali na čtyřiadvaceti a nakonec to „zkrátili“ na osmnáct. Někdo tomu říká náhoda, jiný performativní gesto. Komentáře to vystihují přesně, „Trest, který ničemu nevadí, není trest.“
Součástí debaty je i to, jak přísně sportovce hlídat. McGregorův případ se netýkal pozitivního testu, ale porušení takzvané „whereabouts policy“. Každý bojovník musí hlásit, kde se nachází, aby mohl být kdykoli zkontrolován. Kritici to označují za nepřijatelný zásah do soukromí, zvlášť když zápasníci nejsou zaměstnanci, ale smluvní partneři. Jiní říkají, že v bojových sportech jde o bezpečí, a bez náhodných testů by mohlo jít o život. „V boxu nebo MMA to není golf. Jedna jehla může rozhodnout o životě soupeře,“ píše jeden z fanoušků.
Na téma dopingu v MMA přispívá i bývalý šampion Georges St Pierre. Mluví o tom, že dnešní látky dávno nejsou jen o síle nebo regeneraci. Ovlivňují reakční čas, jistotu i schopnost zůstat klidný pod tlakem. Podle něj to mění samotnou podstatu soutěže. „Kdyby to nic nedělalo, nikdo by to nebral,“ shrnul to komentář.
Fighterská komunita tak stojí mezi dvěma póly. Na jedné straně touha po férovosti, na druhé touha po show. Jedni chtějí nezávislé testy a stejná pravidla, druzí tvrdí, že fanouškům je to jedno, hlavně když to vypadá dobře na videu. Ale v zápase, kde jde o zdraví, doping není jen podvádění, je to hazard se životem soupeře.
Až se zase někdo zeptá, proč se doping v MMA neřeší, tady máme odpověď. Protože tam, kde není vůle testovat, není co řešit. A tam, kde testuje ten, kdo zároveň vydělává na výsledku, nemluvíme o čistém sportu.
