Na Střeláku to hned první den žilo. Muzika, podcasty, první cider, první slzy, první coming outy. Prague Pride 2025 není jen barevnej festival. Je to prostor, kde se lidi potkávají, sundávají masky a říkají nahlas, kdo doopravdy jsou. Ale taky místo, který pořád budí strach – hlavně u těch, co ho sledují jen z mostu.
Pondělí na Prague Pride 2025 odstartovalo ve velkém. Střelecký ostrov se zaplnil už odpoledne a atmosféra byla od první chvíle přátelská, otevřená a hodně uvolněná. Lidé se zdravili, objímali, tančili. „Já sem chodím každej rok. Přijde mi, že tu znám úplně všechny,“ říká jedna z návštěvnic s vlajkou přes ramena. Přítomní působili jako komunita, která drží pohromadě.
Na hlavní stage hrála muzika, mezi stánky probíhaly debaty a živé podcasty. Proudili tu lidi s drinkem v ruce, někdo poprvé, jiní tradičně. „Tady se cejtím v pohodě. Konečně si můžu vzít to, co normálně nosím jen na Halloween,“ říká mladík s výrazným outfitem a třpytkami na tváři. „Já mám v sobě pět ciderů, takže ideálka,“ směje se další.
Program byl rozmanitý, ale zároveň nijak chaotický. Lidé posedávali po trávě, diskutovali, flirtovali. „Přijeli jsme hlavně na podcast, ale nakonec tady zůstaneme celý den,“ říká skupinka kamarádů. Pride působí jako mix festivalu, pikniku a protestu. A ten mix evidentně funguje.
Zároveň se ale začíná víc mluvit o tom, co se odehrává mimo hlavní scénu. Někteří upozorňují na přítomnost nezletilých, kteří pijí nebo užívají drogy. „Včera tu byla sanitka. To pak zase bude kauza. Stačí jeden titulek a máme ostudu všichni,“ říká starší návštěvník, který festival navštěvuje od začátků. Podle něj se o tom sice moc nemluví, ale problémy s alkoholem a mladistvými jsou v posledních letech čím dál víc vidět.
Když se ptám na to, co pro ně Pride znamená, odpovědi jsou různorodé, ale většinou upřímné. „Je to safe prostor. Nemusím předstírat, že jsem někdo jinej,“ říká student z Brna. „Pro mě je to o přijetí. Tady mě nikdo nesoudí,“ dodává další. Někteří mluví i o politickém rozměru. „Manželství, tranzice, práva. Jsou to věci, co se řeší pořád dokola, ale furt to není vyřešený. Takže tady bejt je i postoj.“
Během dne si všímáme i zvláštního momentu. Na mostě nad ostrovem postávají skupiny lidí a dívají se dolů. Někteří fotí, jiní jen mlčky sledují dění. „Připadám si jak v zoo. Stojí nahoře a koukaj na nás, ale nepřijdou blíž,“ říká dívka s růžovými vlasy. I tohle je obraz Pride – místo, kam si část společnosti pořád netroufá fyzicky vejít.
Většina účastníků se už v pondělí těší na sobotní průvod, který bude tradičním vyvrcholením festivalu. „To je vždycky nejvíc. Průvod, Letná, hudba, tanec, dým. Tam to bouchne,“ říká jeden z organizátorů neoficiální afterparty. Letos má být průvod masivní – vyrazí z Václaváku a skončí v Pride Parku na Letné, kde bude hlavní stage a celodenní program.
Z rozhovorů je cítit nadšení, ale taky potřeba, aby byl festival vnímán spravedlivě. „Média ukazujou jen bizár. Pár lidí v latexu a hned to vypadá, že jsme všichni úchylní. Přitom devadesát procent lidí tady jsou úplně normální, milí, bezpeční,“ říká návštěvnice v klasickém letním outfitu. „Jestli má někdo předsudky, měl by sem prostě přijít. Pobýt tu chvíli. Uvidí, že jsme úplně v pohodě.“
První den Prideu ukázal, že festival má pořád smysl. Nejen jako párty, ale jako veřejný prostor, kde je možné být kýmkoli bez vysvětlování. Komunita LGBTQ+ lidí i jejich spojenců sem přichází nejen kvůli hudbě a ciderům, ale hlavně kvůli tomu, že tady nejsou sami. „Chcete to pochopit? Přestaňte čumět z mostu. Sejděte dolů.“
