Šedesátiletá Michelle Statham, známá online jako TacticalGramma, tráví až šest hodin denně hraním akčních her jako Call of Duty, které živě streamuje více než 110 tisícům fanoušků na Twitchi. Babička dvou vnoučat při hře vtipkuje, komentuje dění a nebojí se výzev: „Lidé jsou často překvapení, že někdo v mém věku hraje videohry,“ přiznává. „Když se mi podaří dlouhý odstřel nebo sestřelit někoho z vrtulníku, je to fakt zábava.“
Statham je jednou z rostoucího počtu Američanů nad 50 let, kteří se aktivně věnují videohrám. Podle údajů Entertainment Software Association tvoří lidé nad 50 let už 28 % všech hráčů v USA, tedy zhruba 57 milionů osob. Téměř polovina Američanů ve věku 60 a 70 let hraje alespoň jednou týdně, stejně jako 36 % lidí v osmdesátce. Do popředí zájmu se tak dostávají hráči, kteří bourají zažitou představu, že videohry jsou doménou mladých mužů.
Mezi nimi i 72letý Will z Missouri, bývalý námořník, který streamuje lovecké a letecké simulátory pod přezdívkou GrndpaGaming. Sleduje ho 1,4 milionu lidí. „Věk je jako cedule na krku, na které stojí: ‚Jsem starý a nezvládnu to.‘ Ale u mě a ostatních starších hráčů to tak není,“ říká. „Někdo v mém věku klidně zvládne držet krok s technologií.“ A i když hraje vážné a akční tituly, ve světě digitálního boje zažívá i dojemné momenty: „Lidé mi často říkají: ‚Miluju tě, dědo. Pokračuj v tom, co děláš.‘ Takové věci vás fakt chytnou za srdce.“
Výzkumy naznačují, že videohry mohou mít pro starší hráče pozitivní účinky – i když záleží na typu hry. Puzzle hry jako Tetris nebo Monument Valley pomáhají se zpracováním prostoru a vizuální pamětí. Hry s fyzickým pohybem, jako Ring Fit Adventure, zlepšují rovnováhu i u lidí s roztroušenou sklerózou.
U stříleček je to složitější: výzkum Gregoryho Westa z Univerzity v Montrealu ukázal, že při hraní first-person shooter her může dojít k úbytku šedé hmoty v oblasti hipokampu – což může být rizikové z hlediska Alzheimerovy choroby. Ale jak sám West dodává: „Je to skutečně smíšené, když posuzujeme dopad těchto her na stárnoucí mozek.“ Navíc jeho studie nezohledňovala výhradně starší hráče. „Starší lidé, kteří se v těchto hrách dokáží prosadit, pravděpodobně už mají velmi dobré kognitivní schopnosti.“
Neméně důležité jsou podle odborníků sociální benefity. Online hry umožňují seniorům komunikovat s ostatními hráči, což zvyšuje pocit sounáležitosti. „Starší dospělí, kteří hrají online hry a mluví přes mikrofon s ostatními, zažívají skutečnou sociální stimulaci – a podle mě by se tento pozitivní efekt neměl přehlížet, i když existuje potenciální riziko Alzheimerovy nemoci,“ říká West.
Věk však může přinést i překážky: bolesti kloubů, snížená pohyblivost, horší zrak. I na to ale herní komunita reaguje. Will, který po operaci lebky trpí necitlivostí rukou, používá speciální ovladač Azeron Cyborg II, který si mohou hráči přizpůsobit. „Pokud dokážu hrát v mém věku a s tímhle handicapem, pak to zvládneš i ty,“ vzkazuje. Vedle toho existují i hlasové ovladače, pedály ovládané nohama nebo ústy a 3D tisknuté úpravy běžných ovladačů. Jak říká herní expert Kris Alexander: „Jakmile zestárnu, určitě budu hrát videohry. Mám na to připravenou celou vlastní herní skříň.“
