Oneplay nedávno uvedlo šestidílnou sérii k připomenutí života Simony Monyové. Příběh ji sleduje od prvních literárních úspěchů až po poslední měsíce jejího života. Tvůrci se soustředili na psychologii násilného vztahu a ukázali, jak těžké může být odejít od partnera, který svou oběť postupně ovládá.
Simona Monyová se narodila v roce 1967 v Brně. Psát začala po nocích na mateřské dovolené a postupně si vybudovala jméno, které znala téměř každá čtenářka ženských románů. Za pouhých čtrnáct let vydala 29 knih a prodaly se jich statisíce výtisků. Často psala o vztazích, nevěře, zklamání i nových začátcích, a právě tím si získala obrovskou základnu věrných čtenářek.
Ironií osudu je, že zatímco ve svých knihách dokázala s humorem popisovat partnerské krize, sama doma prožívala něco, o čem dlouho téměř nikdo nevěděl. Její druhý manžel Boris Ingr se podle výpovědí blízkých i později zveřejněných SMS zpráv postupně změnil v násilnického partnera. Monyová se svěřovala přátelům, že ji fyzicky napadá, vyhrožuje jí a má strach o vlastní život.
Jednu z posledních zpráv odeslala krátce před svou smrtí. „Mlátil mě a už šlo o život,“ svěřila se. V jiných zprávách popisovala, že se muž opakovaně vloupal do domu, zbil ji, znásilnil a rodina musela mít dokonce alarm napojený na bezpečnostní službu i ochranku. Ani přesto nebylo jednoduché násilný vztah definitivně ukončit. Monyová se sice rozhodla začít nový život, jenže její bývalý partner se s rozchodem nedokázal smířit.
V srpnu 2011 přišla tragédie, která šokovala celé Česko. Boris Ingr svou manželku v jejím domě ubodal. Následně sám zavolal na tísňovou linku a přiznal, že ji zabil. Později u soudu tvrdil, že si na nic nepamatuje, znalci ale jeho verzi označili za účelovou. Za vraždu dostal 15 let vězení. V loňském roce byl ze zdravotních důvodů předčasně propuštěn a dnes je na svobodě.
Právě závěr příběhu ale televizní série zachytila jinak, než mnozí diváci očekávali. Místo rekonstrukce samotné vraždy se tvůrci rozhodli soustředit na poselství příběhu a upozornit především na problematiku domácího násilí. Režisérka Zuzana Kirchnerová uvedla, že nechtěla příběh stavět na brutalitě posledních okamžiků, ale na tom, co jim předcházelo.
Syn Simony Monyové Dominik později připomněl i detaily, které se do seriálu vůbec nedostaly. Rodina podle něj dlouhé roky žila ve strachu a ani po odsouzení Boris Ingr nepřestal komplikovat jejich život. Z vězení řadu let blokoval dědické řízení, které se kvůli jeho obstrukcím protáhlo na více než deset let.
Přestože se některým divákům zdál závěr minisérie neúplný, její hlavní myšlenka zůstává stejná. Simona Monyová neměla být připomínána jen jako oběť brutální vraždy. Především byla úspěšnou spisovatelkou, a její životní příběh dnes znovu upozorňuje na to, jak nenápadně může domácí násilí začít a jak těžké bývá z něj uniknout.
