Komunity zaměřené na hubnutí a poruchy příjmu potravy mají na sociálních sítích dlouhou historii — od X (dříve Twitter) přes Tumblr, YouTube až po Instagram. V posledních letech se však obsah týkající se hubnutí na TikToku ještě zintenzivnil díky nástupu a popularitě léků typu GLP-1, jako jsou Ozempic, Mounjaro nebo Wegovy. Mnozí odborníci i uživatelé připisují právě těmto medikamentům zvrat v online přijímání body positivity — ta je postupně nahrazována návratem ke starým ideálům štíhlosti jako znaku zdraví. #SkinnyTok — tedy komunita, která „brutálně upřímně“ radí, co mají lidé udělat, aby zhubli — není nic nového.
Tvůrci jako Toni Fine, která má přes 900 tisíc sledujících, se distancují od označení #SkinnyTok, přesto se jejich obsah s tímto trendem překrývá. „Nezdědila jsem dvojitou bradu, protože se v rodině vyskytuje. Mám ji, protože u nás v rodině nikdo neběhal,“ říká Fine v jednom ze svých videí.
say it with me. #fypシ #skinnytok
Rychlé vyhledání na TikToku ukáže přes 50 000 videí označených hashtagem #SkinnyTok. Mezi nimi jsou jak příznivci, tak kritici. Pokud vám název napovídá jen něco málo, tady jsou některé z nejpopulárnějších citátů, které v této komunitě kolují: „Neslaď to – stejně bys to pak snědl/a.“ „To, co jíš v soukromí, se ukáže na veřejnosti.“ „Chceš na lodi vypadat sexy, nebo ji potopit?“ |
Na první pohled se může zdát, že jde jen o nový způsob, jak lidi motivovat ke zdravějšímu životnímu stylu. Místo počítání kalorií se mluví o makrech – poměru bílkovin, sacharidů a tuků. Ale jak upozorňuje odbornice na poruchy příjmu potravy Erin Parks, i tyto přístupy mohou být škodlivé: „Je to škodlivé pro všechny, ať už poruchou příjmu potravy trpíte, nebo ne. Zesiluje to depresivní a sebekritické myšlenky, které máme v hlavě, a přeměňuje je v opakovaný vzorec: ‚Jak vypadám = kolik stojím. Co jím = jaký jsem člověk.‘“
TikTok sice oficiálně zakazuje propagaci nebezpečných praktik spojených s rychlým hubnutím nebo idealizací tělesných proporcí, ale obsah #SkinnyTok je stále volně dostupný. Algoritmy často zvýhodňují právě šokující výroky, které se šíří v krátkých virálních klipech. Tvůrci pak tvrdí, že jejich cílem je „péče skrz upřímnost“.
Podle autorky knihy Dead Weight Emmeline Clein se #SkinnyTok neliší od dřívějších pro-ana komunit. „Představa, že anorexie je jen ‚zajít příliš daleko‘ na správné cestě, naznačuje, že ta cesta vůbec někdy byla správná,“ říká. Média podle ní nadále udržují iluze, že mezi dietní kulturou a poruchami příjmu potravy existuje jasná hranice – a to zejména proto, že na tom staví svůj reklamní byznys.
Statistiky přitom mluví jasně. Počet poruch příjmu potravy v posledních letech roste, a to zejména mezi mladými dívkami. Podle dat se během pandemie zdvojnásobil počet hospitalizací kvůli poruchám příjmu potravy u dospívajících. „V devadesátkách šlo o to jíst co nejméně,“ uzavírá Parks. „Dnes jde o to jíst často – ale dokonale. Laťka je zase výš.“
