Influencer Štěpán Šrámek alias Steven Gash si řekl, že už ho nebaví chodit pro chleba, a tak to svěřil robotovi. Vzniklo video, které se tváří jako vtip, ale působí spíš jako zkouška budoucnosti. Robot se jmenuje Adam, drží se sebevědomě, má ruce, nohy a klidný zjev.
„Doba jde dopředu a mě už nebaví chodit pro chleba,“ říká Steven do kamery a Adam se rozhlíží po obchodě. Skener v očích, krok jistý. „Podle mých výpočtů nejlepší bude šumavský s kmínem.“ Chleba mu padá na zem. U pokladny ztuhne. „Nemá prachy, protože ještě nic neodpracoval,“ směje se Steven. Po cestě z obchodu začne robot utíká do DM drogerie, „Cítí se tam člověkem!“ vystihl jeden komentář. Venku pak robot tancuje a lidé ho sledují, jako by spadl z jiného světa.
Steven končí svoje video otázkou. „Chtěli byste takového robota doma? Vezme nám práci, nebo nám zjednoduší život?“ Odpovědi se dělí přesně napůl. Smích, panika, fascinace, odpor. Někdo chce robota na úklid, jiný má pocit, že už mu stojí za dveřmi s kusem chleba a úsměvem bez emocí.
Komentáře pod videem mísí smích se strachem. „Nevím, jestli je to víc srandovní nebo děsivé. To je mega srandovní, jak je neohrabaný, počkejte, až bude ready zabíjet. Já bych se bála usnout, když dělá random věci a může tě v noci i zabít. Znič ho, dokud je čas. Tanečky mu jdou líp než nosit chleba. Tohle chci doma. Jakože on neudrží chleba, ale pak zatančí takové bomby? No já bych se o práci bála. No v žádném případě a vůbec nechápu proč se tohle vytváří. Ale pařit umí, to bude parťák na akce ne na nákupy.“
Adam patří Brunovi Dvorskému. Bruno je technologický nadšenec a teprve osmnáctiletý úspěšný podnikatel, který se rozhodl testovat roboty v terénu. Spolu se svým projektem ZkusRobota vozí humanoidy na akce, natáčí s nimi videa a ukazuje je lidem zblízka. „Zažijte robota, který mluví, tančí a reaguje,“ hlásí jejich web. Bruno přitom není jen showman. V Česku patří mezi první, kdo humanoidy opravdu testují a propojují s veřejností.
A právě Adam není jen hračkou. Patří mezi první modely, které se oficiálně prodávají i u nás. Alza je začala nabízet pod českými jmény Adam a Božena. Jde o model Unitree G1, vysoký asi metr třicet, váží třicet pět kilo, má 3D kamery, senzory a baterii na dvě hodiny. Cena se pohybuje od půl milionu výš. „Roboti zvládnou opakované činnosti a lidem tak zbude čas na kreativnější práci,“ říká mluvčí. Takhle to zní hezky, ale v praxi to nebude tak jednoduché.
Za výrobou stojí čínská firma, která nedávno otevřela v Pekingu obří tréninkové centrum pro humanoidy. Roboti tam cvičí tisíce hodin měsíčně a učí se šestnáct reálných scénářů práce. „Roboti se učí stejně jako děti,“ říká vedoucí centra. Jenže dítě se učí chodit, robot se učí, jak neupustit krabici. Čína plánuje, že do roku 2045 nasadí do práce přes sto milionů těchto strojů.
Bruno o tom mluví s respektem i varováním. „Dávám tomu rok dva a budou umět všechno,“ napsal pod jedno video. Dodal, že čínské verze možná zvládají víc, než se ukazuje. V jednom z jeho reels se ptá staršího kolemjdoucího pána, co si o tom myslí. „Viděl jsem to v televizi, teď to vidím naživo a je to úžasné.“ „Nahradí to lidi?“ „V něčem určitě.“ Tichá věta, která v sobě nese upřímnost i hloubku.
Z jednoduchého nápadu vzniká debata o tom, co vlastně chceme od technologií. Pomoc, nebo závislost. Pohodlí, nebo ztrátu kontroly. A možná právě to je pointa. Že nejde o to, co zvládne stroj, ale co vydržíme my, až to zvládne lépe, rychleji a levněji.
