Za nápadem stojí tři otcové ze Seattlu, kteří začali s pájením prototypu na kuchyňském stole. „Nejdřív jsme ani nevěděli, jestli to bude byznys, nebo jen cool vysílačka,“ říká spoluzakladatel Chet Kittleson. Dnes má firma sedm zaměstnanců, investici 3,5 milionu dolarů a na kontě „desítky tisíc“ prodaných kusů.
Telefon stojí 75 dolarů a umožňuje volat jen schváleným kontaktům a ve vymezených časech. V bezplatném režimu lze spojit pouze uživatele Tin Can mezi sebou. Podle Kittlesona se děti nadšeně vrhají k aparátu, jakmile zazvoní, a rodiče oceňují, že jim odpadá role „sociálních sekretářů“ při domlouvání herních schůzek.
Zákazníky jsou hlavně rodiče školáků, kteří chtějí oddálit nákup mobilu až do střední školy. Patří mezi ně i Alison Bennett z Los Angeles, která své dceři pořídila hned tři kusy – pro ni a její kamarádky. „Chci, aby si volaly jako my v devadesátkách,“ vysvětluje.
Tin Can tak konkuruje dětským chytrým hodinkám, flip phonům či zjednodušeným smartphonům značek jako Gabb nebo Pinwheel. Nabízí ale jinou zkušenost: pevnou linku, která učí děti telefonní etiketě i samostatnosti.
„Je důležité, aby děti měly sociální autonomii – nezávislost spojit se s lidmi, s nimiž se chtějí spojit. Pokud oddálíme věk pro mobilní telefony, což si myslím, že bychom měli, pak musíme najít alternativu. A právě v tom vidím roli Tin Can,“ uzavírá Kittleson.
