Nejen sérioví vrazi, ale i jiné násilné činy, krádeže a podvody. To všechno je žánr true crime, který se v poslední době stal fenoménem. Nejen uživatelé sociálních sítích denně podobný obsah vyhledávají ať už ve formě knih, podcastů, článků nebo seriálů, které v podstatě neustále vznikají. Podle nejnovějšího výzkumu je žánr tak oblíbený z primárně biologického důvodu.
Ač do žánru true crime nezapadá jen obsah o násilných činech a vraždách, mnozí si s ním primárně spojí především to. Příběhy jsou mnohdy popisované velmi explicitně a na některé mohou působit až morbidně. I tak žánr patří aktuálně k nejoblíbenějším. Nedávno sklidil velký úspěch například seriál z produkce Netflixu o sériovém vrahovi Jeffrey Dahmerovi a jeho příběh inspiroval i challenge na TikToku. Uživatelé se tehdy natáčeli při tom, jak reagovali na fotky mrtvých těl, které Dahmer zabil.
Podle Coltana Scrivnera, vědeckého pracovníka v Recreational Fear Lab, je možné, že fascinace mnohdy morbidními příběhy vznikla už zhruba přes 300 tisíci lety. Tehdy lidé začali používat jazyk a také namísto reaktivní agrese se začali zapojovat do proaktivní, tedy do účelově připraveného agresivního chování a jednání. „Když jsou lidé proaktivně agresivní, je pro ně těžké určit, kdo se jim chystá ublížit. Proto začali vyhledávat informace o potenciálním nebezpečí, které je může potkat,“ popisuje Scrivner pro britský Daily Mail.
Podle něj se díky příběhům o zločinech, které se staly, mnozí cítí jednoduše připravenější. Myslí si, že pokud podobná situace nastane, fanoušci žánru true crime mohou předpokládat, že vědí, co mají dělat a jak se případně nechovat. Něco podobného už se zkrátka stalo a oni tak mohou udělat všechno pro to, aby se z takové situace dostali bez větších následků.
Oblíbený sériový vrah
Jeho tvrzení podporuje výzkum společnosti OnePoll mezi dvěma tisíci dobrovolně přihlášenými fanoušky žánru true crime. Z jejich odpovědí vyplynulo, že více než tři čtvrtiny z nich si myslí, že jsou díky sledování podobného obsahu na podobné situace více připravení.
Průměrně každý respondent týdně sleduje pět true crime příběhů jakoukoli formou a tři čtvrtě z nich okamžitě po jejich vydání. 71 procent z nich přečte, zhlédne nebo poslechne nový díl najednou. 44 procent respondentů také přiznává, že má svého, dá se říct, oblíbeného sériového vraha a 67 procent z nich by si s ním chtělo někdy promluvit. Zároveň téměř tři čtvrtě respondentů přiznává, že se kvůli tak vysokému zájmu o žánr true crime cítí méně důvěřiví vůči svému okolí.
Mnozí také vidí souvislost mezi nadměrným sledováním obsahu a případným spácháním trestného činu. Podle Scrivnera taková souvislost však neexistuje. Připouští, že se fanoušci true crime mohou stát méně citliví na různé formy násilí například v televizních zprávách, nemyslí si na druhou stranu, že by mohly zločiny někoho inspirovat. Podle něj jsou ideálním příkladem videohry, které také hráče nemotivují k násilí.
