„AI-lationships nejsou náhradou lidských vztahů,“ vysvětluje Jaime Bronstein, terapeutka a expertka Joi AI, „ale představují specifický druh emocionální podpory, který může zlepšit celkovou psychickou pohodu.“
Podle klinické neuropsycholožky Shifali Singh z McLean Hospital při Harvardově univerzitě není překvapivé, že mladí dospělí věří v možnost emocionálního pouta s AI. Především lidé s úzkostmi podle ní ocení digitální prostředí, kde se nemusí bát odsouzení nebo kritiky.
Singh ale upozorňuje i na rizika: „AI zrcadlí vaše myšlenky a jazyk, což může působit dojmem opravdového porozumění, ale zároveň to může fungovat jako uzavřená smyčka, která jen posiluje vaše vlastní názory.“ Přirovnává to dokonce k trollím farmám, které šíří dezinformace tím, že posilují a potvrzují chybná přesvědčení. Nedostatek vzdělání o možnostech i limitech AI tak podle ní může vést do nebezpečných vod, zvlášť když AI systémy mohou být krmeny nesprávnými nebo manipulativními daty.
Průzkum odhalil i generační rozdíly v přístupu ke vztahům. Singh podotýká, že Gen Z může chápat manželství jako zastaralou instituci a upřednostňovat nezávislost. I proto jsou možná ochotní přijmout alternativní modely partnerských vztahů, které nejsou zatíženy společenskými očekáváními. Výzkumy ale varují, že zejména u mladších uživatelů do 18 let AI vztahy vyvolávají rizikovou emocionální závislost.
Přesto odborníci přiznávají, že AI může pomoci – třeba starším lidem jako společník nebo osobám s agorafobií, které se bojí vycházet z domu. Problém ale nastává, pokud digitální vztahy nahrazují reálné mezilidské kontakty a podporují izolaci.
