Seriál Adikts čtyřiatřicetiletého režiséra Adama Sedláka budil debaty ještě před tím, než se dostal na obrazovky diváků. Po předloňském úspěšném filmu BANGER., se totiž měl Sedlák věnovat opět drogám, což je jednoduše kontroverzní téma. Už od loňského léta se tak hojně debatovalo o seriálu, který má sice být o drogách, ale jeho děj by měl být na české poměry relativně neobvyklý. A po jeho uvedení se ukázalo, že je nejen nevšední, ale také velmi zdařilý.
Šestidílná minisérie pojednává o pětici studentů adiktologie, kteří se potýkají se zkouškou z anatomie. Zbývá jim totiž poslední pokus na to, aby zkoušku udělali. Právě kvůli tomu se rozhodnou dát si drogy. Ukazuje se však, že jejich aplikací řeší spíše jiná vnitřní traumata, než akademický neúspěch u zkoušky z předmětu, který učí nepříjemný a ambiciózní profesor v podání Jana Hájka.
Drogy jsou zkratky, stejně tak jako celý seriál. Při sledování je nutné si uvědomit, že se děj odehrává v jakési blíže nespecifikované alternativní realitě, v době postcovidové, kdy drogově závislí postupně zaplňují ulice. Celých šest dílů se v realitě může odehrávat maximálně týden a tak je naprosto zásadní k seriálu jako k fikci od začátku přistupovat.
To, že děj sice staví na reálných základech, tedy myšlence, že drogy jsou zkratky, zbytek je však naprosto vyfabulovaný, podporuje i fakt, že si studenti aplikují jednotlivé látky v modifikované podobě, kterou mají na svědomí srbští kolegové hlavních dospělých postav seriálu. Princip modifikovaných drog je jednoduchý – jejich účinky trvají. Právě proto si profesorka Jensenová, kterou hraje zpěvačka Lenka Dusilová, myslí, že by díky nim mohla vyléčit svět. Například permanentní láska v formě MDMA by mohla fungovat jako nástroj pro svět bez válek. Všechno má jediný háček. Nikdo ještě nepřišel na to, jak je takzvaně vypnout.
O vypnutí drog se musí pokusit až pětice hlavních hrdinů, Max, Mell, Ema, Robin a Soňa. Max v podání Petra Uhlíka má s drogami bezpochyby největší zkušenosti, čímž se on sám ani netají a stane se pro ostatní čtyři spolužáky jakýmsi drogovým průvodcem – ne však v takovém smyslu, v jakém toto označení používají tvůrci seriálu. Po MDMA podle něj máte rádi všechny ostatní, po kokainu hlavně sebe a například rivotril funguje jako jakési odpojení od emocí. Brzy však nejen Max zjistí, že takové zákonitosti, jako u znal u obvyklých drog, u těch od profesorky Jensenové neplatí. Pětice studentů se tak vydává na drogovou jízdu, kterou před tím nezažili.
Vynasmažím se
Seriál je plný slangových výrazů, černého humoru a na poměry veřejnoprávní televize také relativně explicitních sexuálních scén. Slangové výrazy jsou v několika případech lze tvrdit i zbytečné, hláška „vynasmažím se“ místo „vynasnažím se“ někdy donutí jenom pozvednout obočí. I to však k takovému seriálu pravděpodobně patří.
Diváka bezpochyby zaujme také dějová linka neustále se zvětšujícího se penisu, která se může zdát na první pohled jako naprosto zbytečná a lze se také domnívat, že její jediná funkce je taková, aby byl seriál o trochu více kontroverzní. Po krátkém zamyšlení však lze usuzovat, že funguje spíše jako metafora pro rostoucí závislost na drogách, která je ústředním tématem celé minisérie a tak rostoucí penis děj úsměvně doplňuje než že by ho podrýval.
Ač je děj nevšední a originální, je nutné seriálu vytknout, že tolik nerozvíjí myšlenky, které otevřel. Jedna z hlavních postav například bojuje s poruchou příjmu potravy, nikdy se však o ní nic bližšího nedozvíme. Jediný, u koho vidíme jakýsi vývoj osobnosti je Max, jehož dějová linka je propletená směsicí flashbacků na dobu, kdy začal získávat první zkušenosti s drogami. Nicméně je jasné, že vzhledem k formátu a délce Adikts není možné jednotlivé dějové linky plně obsáhnout, možná je to ale škoda. Každá z postav má totiž velký potenciál a nejednoho diváka by zajímalo, proč například Mell před spolužáky tají, kdo je její matka.
Mrtvej feťák, dobrej feťák?
Je nutné dodat také to, že seriál vznikl ve spolupráci s Českou asociací pojišťoven a Policií České republiky jako součást protidrogové kampaně, která nese název Zkratky. Právě kvůli tomu se dostal seriál do předmětu mnoha internetových debat. Podle mnohých totiž drogy tabuizuje a děj nepůsobí výchovně, ale naopak návodně, s čímž se po zhlédnutí seriálu nedá souhlasit. V seriálu několik postav zemře a ty jiné se dostanou na své vlastní dno, v takové dějové lince se ani žádný návod spatřovat nedá. A sice myšlenka vypnutí jednotlivých drog je poměrně primitivní, nicméně je nutné opět upozornit na fakt, že svět, ve kterém se seriál odehrává, je naprosto fiktivní. Už jenom kvůli zvětšujícímu se penisu, drogám, které mají permanentní účinek a nebo kvůli závislosti, která se v seriálu dá vybudovat jen po jednom užití drogy a může téměř zabít. To je v realitě možné skoro stejně jako vypnutí účinků drogy skladbou Mira Žbirky.
O seriálu lze tvrdit naprostý opak. Díky odlehčené atmosféře je přímým protipólem jakékoli démonizace drog, na kterou jsme v českém prostoru nejen audiovizuální tvorby zvyklí. Sice několikrát zazní hláška „mrtvej feťák, dobrej feťák,“ je ale spíše ironickou větou, která seriál provází, než návod, jak se s k narkomanům chovat. Naopak je to jedna z vět, která se může stát potenciálně jednou z filmových hlášek. Zároveň seriál také ilustruje jakousi ideologickou válku mezi démonizací drog, kterou zastává nejzápornější postava seriálu, a takzvaným průvodcovstvím drogově závislých, což samo o sobě vypovídá o tom, že na straně represe tvůrci rozhodně nestojí.
Seriál je bezpochyby také audiovizuálním zážitkem, kostýmy hrdinů a celková estetika Adikts jsou více než povedené. Pětice hlavních postav hrají neokoukaní a velmi schopní herci, skvěle jim sekundují známé herecké tváře v roli dospělých. Zároveň je nutné zmínit také soundtrack, který je u Sedlákových filmů povedený již tradičně. K Adikts navíc vytvořil titulní skladbu brněnský rapper Stein27, který se v poslední době těší velké oblibě. Skladba v podstatě dokonale doplňuje atmosféru seriálu a už teď lze z ohlasů na sociálních sítích tvrdit, že se díky skladbě dostal seriál i mezi diváky, kteří by se o něm jinak nedozvěděli.
Závěrem, Adikts jsou tříhodinová jízda, děj je sice někdy zmatený, ale to jde odpustit. Nejdůležitější jsou totiž hlavní myšlenky, které seriál předává – represe není ta správná cesta a drogy jsou zkratky. V současné době je ke zhlédnutí v iVysílání České televize, už brzy se dostane také na televizní obrazovky.
