S negativními komentáři ohledně lidského vzhledu se setkávají lidé od nepaměti. „Máš moc velký nos,“ nebo „Jsi moc hubená,“ případně „Jsi moc nízký,“ jsou poznámky, se kterými, nebo s jim podobnými, se setkal v životě téměř každý. Všichni mají nějakou nedokonalost a mnohdy na ni ostatní upozorňují nevybíravým způsobem. Takovým komentářům se říká body shaming a je formou šikany.
Body shaming se dá doslova přeložit jako zostuzení těla a může mít několik různých forem. Komentáře ať už v reálném životě nebo na sociálních sítích se mohou týkat váhy, výšky nebo jakékoli části těla. Ač si mnozí pod slovem šikana představí spíše fyzické násilí, týká se i psychické bolesti.
Podle mnohých jsou sice poznámky ohledně vzhledu myšleny v podstatě pozitivně a komentující se snaží komentáři motivovat například ke zlepšení fyzické kondice, to však vyvrací Kamil Kopecký, vedoucí poradny E-bezpečí, projektu Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. „Tato myšlenka není podložena vědeckými důkazy. Naopak, body shaming může vést ke zhoršení zdraví a sebevědomí a k dalším negativním psychickým důsledkům,“ popisuje Kopecký v článku.
„Myslíš, že bys měla takhle jíst, když jsi teď přibrala? Za chvíli je léto a měla bys asi trochu zhubnout a ne se takhle cpát,“ je jeden z komentářů, které slýchala jedna z žen, které redakci antiyoutuber.cz popsaly svou zkušenost s body shamingem. Partner její vzhled komentoval tak dlouho, až začala přemýšlet, že by měla přestat jíst, aby se mu líbila a rychle zhubla. „Nebylo mi psychicky vůbec dobře, pořád jsem myslela na to, že něco jíst prostě nesmím, jen protože teď hubnu. Nakonec jsme se s partnerem stejně rozešli,“ dodává.
Najez se, jsi moc hubená
Její případ však není ojedinělý a podobné komentáře u některých žen vedly až k různým formám poruch příjmu potravy. Jejich cílem bylo být hubené za co nejkratší dobu bez ohledu na cokoli jiného a postupně si vybudovaly nezdravý vztah k jídlu. Podle Kopeckého se mnoho lidí snaží své tělo změnit tak, aby vyhovovalo společenským standardům krásy. „Mohou se uchýlit k nevhodným a dokonce nebezpečným praktikám, jako jsou extrémní diety, chirurgické zákroky, užívání nebezpečných látek nebo vysilující cvičení. Toto chování může mít vážný dopad na tělesné i duševní zdraví jednotlivce,“ popisuje Kopecký.
Další žena měla opačnou zkušenost, byla totiž podle mnohých až příliš hubená. „Najez se, vypadáš jako kost a kůže,“ slýchala téměř denně. Ostatním však nedocházelo, že ač se přibrat snaží, nejde jí to. „Už jsem byla fakt zoufalá. Jedla jsem úplně normálně a fakt asi objektivně víc, než moje silnější kamarádky, přibrat mi ale prostě nejde,“ popisuje.
Body shaming ve formě negativních komentářů ohledně váhy je nejčastější. Mnohdy se však komentáře týkají i takových částí těla, se kterými člověk nemůže nic dělat, ani kdyby sebevíc chtěl. To se týká například i influencerky Anny Šulcové, která nedávno čelila negativním komentářům na Instagramu, když zveřejnila fotku ve spodním prádle. Podle některých jejích sledujících totiž má malá prsa. „Já osobně bych si nikdy v životě nedovolila negativně komentovat něčí vzhled, ještě ke všemu něco, s čím žena nic neudělá, a to je velikost prsou,“ reagovala tehdy Šulcová.
S body shamingem se setkávají uživatelé sociálních sítí téměř denně. Někdy však i z druhé strany a jejich oblíbení tvůrci se ho sami dopouštějí. Mezi ně patří například ostravský rapper Sergei Barracuda, který na svém Instagramu o ženách s nadváhou mluví pravidelně, posílá je do posilovny a má k nim nevybíravé poznámky.
Sociální sítě také mohou přispívat vytváření nereálných a nezdravých ideálů krásy. Podle Kopeckého například mohou propagovat nezdravě štíhlou postavu, což vede k neustálému srovnávání a nízkému sebevědomí, které může s vyrovnáváním s negativními komentáři také souviset. „Velký problém jsou také různé druhy aplikací a grafických filtrů, které umožňují uživatelům vypadat „lépe“ než ve skutečnosti. Na sociální sítích je pak často prezentován upravený vzhled – nikoli realita,“ dodává.
Ač se s body shamingem setkávají nejčastěji ženy, podobné komentáře jsou běžné i u mužů. „Měřím něco málo přes metr a sedmdesát centimetrů. Já jsem s tím vyrovnaný, ale hodně žen někdy vtipkuje, že pokud muž nemá víc než nějaký počet centimetrů, tak ať jí ani nepíše. To mi dřív hodně snižovalo sebevědomí,“ popsal jeden z mužů, který se s body shamingem setkává. „Když se s někým seznamuju na sociálních sítích, tak na to nějak mimochodem radši upozorním. Mně nevadí, když je žena vyšší, ale vím, že jim by to vadit mohlo,“ dodává.
S komentáři ohledně těla se setkal ve svém životě téměř každý. Je však důležité se s nimi vyrovnávat a nesnažit se komentované části za každou cenu změnit. Aby se lidé před body shamingem chránili, je také nutné budovat sebevědomí a podporovat tělesnou rozmanitost.
