Ca$hanova Bulhar, vlastním jménem Matěj Kratejl, je součástí české rapové scény už několik let. Před třemi lety zažíval největší boom v kariéře a z pražského v podstatě undergroundového rappera se stal jedním z nejposlouchanějších českých umělců. Jenže se zdá, že už nemá hudebně co nového nabídnout. I přes to se o návrat snaží s další deskou Flex Symbol.
Období Vánoc se stalo Bulharovým poznávacím znamením. On sám dlouhodobě tvrdí, že Vánoce v oblibě nemá, a mimo jiné proto se v roce 2019 rozhodl vydat EP s názvem Timberlaketrapped, díky kterému se dostal do širšího povědomí českých rapových posluchačů. Nejeden fanoušek se k projektu na Vánoce vrací a někteří také s nadsázkou tvrdí, že skladby z něj jsou synonymem vánočních koled. Bulhar sice pár let tvrdil, že jeden „vánoční“ úspěšný projekt neznamená, že bude vydávat na Štědrý den alba každý rok, nicméně názor evidentně změnil. Minulý rok totiž vydal pokračování Timberlaketrapped 2 a letos se od něj nové album tak nějak očekávalo.
Ve čtvrtek 21. prosince měl naplánovaný koncert v pražském klubu Lucerna Music Bar, kvůli tragickým událostem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se rozhodl ho zrušit. Už od ohlášení vánočního data se však na sociálních sítích o novém projektu spekulovalo. Mnozí byli přesvědčení, že na koncertě nové album vydá, nebo ho přinejmenším oznámí. V plánu měl Bulhar druhou zmíněnou možnost a tak už tradičně na Štědrý den vyšla Bulharova nová deska.
Dvaadvacetiminutové album s názvem Flex Symbol obsahuje devět skladeb a jen jednu spolupráci, o kterou se postaral Icy L. Dlouholetí posluchači Bulhara byli už od začátku skeptičtí. V podstatě už tradičně.
Už název první skladby Swagged to Death naznačuje, jakým směrem se bude celé album ubírat a jakým tématům se Bulhar věnuje. Úvodem naznačuje, že měl na výběr jako v Matrixu, zda si vezme modrou nebo červenou pilulku. S modrou všechno skončí, s červenou zůstane. On si vzal tu červenou a vydal se na spletitou cestu českého rappera. Mluví o tom, že mu neustále někdo hází klacky pod nohy, jemu se je ale daří překračovat. Ústřední téma skladby je však úspěch, stejně tak jako ve všech ostatních. Bulhar si jednoduše zažil dno, teď už je ale dobře a nikdy se zpátky vrátit nechce.
Ve skladbě Zlatý časy se fanouškům otevřel trochu více. „Půlku života měl jsem zabalenej bag / Nikde jsem nebyl doma, zvedali jsme kotvy hned / Tři základky jsem vystřídal do devíti let,“ říká. Později zmiňuje, že měl tři otce a že život občas není jednoduchý. Ve skladbě vyzdvihuje mimo jiné sílu přátelství, což je u Bulhara také obvyklé téma. Nechce mezi své blízké pustit nikoho nového a pro své bratry, tedy nejlepší přátele, by udělal cokoli.
Celé album je v podstatě o tom stejném. Bulhar je úspěšný a udělá všechno pro to, aby se nemusel vrátit k někdejšímu životnímu stylu, kdy neměl peníze na rozhazování. Po lyrické stránce Bulhar stagnuje už několik let. Jeho posluchači mu vyčítají neustále se opakující témata a absenci lehkosti, pro kterou si ho oblíbili. Bulhar totiž před několika lety do českého rapu přinesl nejen fotbal, ale unikátní smysl pro humor a nadhled. Mluvil o místech v Praze, které navštěvoval téměř každý mladý, nebo je minimálně znal a zmiňoval témata, která byla posluchačům blízká a tak se s nimi mohli ztotožnit. Jenže to teď ve většině skladeb chybí, protože takový životní styl jako má on nemá v Česku téměř nikdo a ten, kdo se s ním ztotožnit může, je ve většině případů jeho rapový kolega a ne posluchač. Z jeho skladeb se částečně vytrácí jakási lidskost, která byla v Bulharově tvorbě dřív obvyklá. On sice ve skladbě BeReal říká, že sice pije Moët, ale dá si rád i Pálavu, zdá se však, že ji pije stále méně často.
@david48038214 Osobně mě bavily tak dvě věci, Přízrak a Bereal. Oproti posledním dvěma věcem mě to oslovilo víc, ale nic extra. Rap disco revoluci za mě jen tak už nepřekoná.
Nutno dodat, že v poslední skladbě Přízrak Bulhar uznává, že i on je jenom člověk a dělá chyby. Naznačuje také, že má nějaké psychické problémy. Bojí se být sám, uvědomuje si však, že přesně z toho důvodu sám být musí, má problémy s usínáním a ptá se, kdo by si s ním doopravdy jeho životní styl chtěl vyměnit, kdyby věděl, jak mu doopravdy je. „Nevím, co jsem zač, jestli člověk nebo přízrak,“ říká.
Mezi skalními fanoušky má album úspěch, což dokazují i statisíce poslechů na Spotify. Nové posluchače si projekt najde pravděpodobně také, není totiž nekvalitní nebo špatné. Témata, kterým se Bulhar věnuje jsou jednoduše stejná nebo přinejmenším podobná. Album je v kontextu celé jeho tvorby průměrné, nicméně oproti desce Dripolar a loňskému EP Timberlaketrapped 2 je mnohem lepší. Nikdo po něm nechce, aby ve skladbách předával posluchačům závažná nebo politická témata, fanoušci jen chtějí znovu slyšet to, proč si ho oblíbili.
