Můj zápas se pomalu a jistě blíží a já už si opravdu moc přeji, aby to bylo zamnou. Je to opravdu složité období a pomalu mě to začíná dostávat. Nevadí mi trénovat tak intenzivně, ale vydávám ze sebe extrémně moc energie a občas nevím, kde ji mám brát. Protože je zápas opravdu za rohem, snažím se teď naprosto dodržovat režim, který jsem si nastavil. Jeho jakékoliv narušení je pro mne velikou komplikací, protože mi to dokáže rozhodit veškeré denní aktivity. Na trénincích také začínáme přitvrzovat a já se snažím při sparringu vymýšlet vlastní strategii.
O víkendu jsem se v podstatě nezastavil. V pátek večer jsem měl trénink, který byl fyzicky velmi náročný, ale věděl jsem, že mě potom čeká alespoň trochu úleva. To jsem se ale pořádně spletl, protože jsem od rána musel řešit povinnosti, které jsou spojené se zápasem a organizací Red Face. Večer jsem ale neměl trénink, takže jsem si odpočinul alespoň od fyzické zátěže. V neděli jsem opět musel vstávat brzy a celý den jsem byl pryč. Když jsem se večer konečně vrátil domů, měl jsem asi patnáct minut na sbalení si věcí na trénink a hned poté jsem se na něj vydal.
Byl jsem naprosto vyčerpaný, ale věděl jsem, že si zkrátka nemůžu zvyknout na to, že když se mi nechce nic dělat, neudělám to. Nedělní trénink byl sice kratší, ale zároveň velmi náročný. Sparrovali jsme totiž osm kol, přičemž každé kolo trvalo tři minuty. To je skoro trojnásobně víc kol než v kolika budu zápasit v prosinci. Čím větší zátěž budu zvládat, tím jednodušší to poté bude v zápase. Když jsem ale neměl skoro žádnou energii, bylo pro mě těžké se po čtvrtém kole vůbec udržet na nohou, natož se s někým rvát.
I když je předzápasová příprava opravdu náročná, snažím se pořád pokračovat na sto procent. Občas mám ale pocit, že jedu na jakéhosi autopilota a kolikrát ani nevím, co je vlastně za den. Už mám za sebou samozřejmě několik nepříjemných úderů, které mi dokonce spustili krev. Modřiny mám skoro všude, ale překvapivě ne z úderů, ale ze zápasení na zemi. Při některých úchopech je totiž potřeba pevně stisknout ruce a když se snažím vymanit ze sevření, objeví se v důsledku toho modřina.
Na celé přípravě je asi nejhorší vzdát se mých oblíbených jídel. Držím dietu a snažím se jíst co možná nejvíc zdravě, aby šel s váhou dolů a zbytečně nepřibíral. Za týden se mi podařilo zhubnout 1,5 kilo a pomalu si všímám, že mi mizí můj „pivní pupek“. Nevím, jestli se mi do zápasu podaří zhubnout natolik, aby mé tělo vypadalo alespoň trochu k světu, ale možné to je. Zatím navíc vůbec neposiluji a pouze se fyzicky namáhám při trénincích. Pořád mě z toho ale bolí celé tělo a pomalu začínám chápat, jak důležité je se před každým tréninkem poctivě rozcvičit.
Pomalu se začínám připravovat na zápas také psychicky, protože vím, že největší problém bude cesta před tolika lidmi do klece. To stejné mi říká také mnoho lidí a já se proto snažím co nejvíc vyzvídat, jaké to je a co je potřeba udělat proto, abych se u toho cítil co nejméně vystresovaný. První zkouškou bude tisková konference, která mě čeká už příští týden. Také tam si vyzkouším, jaké to je vystoupit před tolika lidmi. Se zápasem se to ale nedá srovnat. To nejlepší, co mohu udělat proto, abych byl v klidu, je pořádně se na zápas připravit.
