Do zápasu zbývají tři týdny a já jsem psychicky naprosto vyčerpaný. Už si nedokážu ani vybavit pocit, jaké to bylo, když jsem mohl volný čas trávit podle sebe. Jediný volný den v týdnu je pro mne velikou úlevou, bez které bych to nejspíš nezvládl. Už mi nejde pouze o to, abych zvítězil, ale spíš už potřebuji pauzu. Náročná příprava mě už opravdu začíná dostávat a spíš po psychické stránce než po fyzické. Vím, že na to mám, ale až nyní jsem zjistil, co přesně znamená příprava na zápas a proč je mentalita profesionálních zápasníků taková, jaká je. Je to naprosté peklo a nevím, zda bych si tím někdy dokázal projít znovu.
Každý trénink je bolestivý, ale tak to zkrátka je. Jsou to bojové sporty a rány do těla, pády na zem, to vše je s tím spojené. Vůči bolesti jsem o něco více odolnější, ale občas odcházím z tréninků opravdu zbitý. Myslím, že už jsem si osvojil několik věcí, kterými dokážu svého soupeře, tedy Nenyho, porazit, ale pořád musím tvrdě makat. Ranní tréninky jsou asi nejvíc náročné. S Tomášem Peleškou trénuji brazilské jiu-jistsu a když dorazím do tělocvičny, často mi přijde, že ještě spím. Večerní tréninky jsou v pohodě, sice více kontaktní, ale člověk je už alespoň naprosto probuzený. Když se vracím domů, jsem už většinou zralý na spánek. A takhle to chodí každý den.
Poslední dobou je to ale největší zátěž na hlavu. Dřív jsem se nejvíc obával samotného zápasu, ale teď mi dělá problém najít v sobě chuť bojovat. Když občas sparruji se zkušenými zápasníky, dostanu se na zem, kde mě zasypávají údery. Jednou se to přežít dá, ale když se do takové situace člověk dostane desetkrát za trénink, je obtížné zvednout se ze země a pokračovat v boji. Pořád si říkám, jestli mám tohle všechno zapotřebí, ale vždycky si poté uvědomím, že je to přesně to, co jsem chtěl a pokračuji. Velmi náročné je to před spaním, když vím, že mě druhý den čeká to stejné. Ještě předtím, než jdu spát, se v hlavě musím nastavit na další den. Je to opravdu složité období a i když už do zápasu zbývají pouhé tři týdny, přijde mi to jako věčnost.
Díky tomu, že jsem naprosto vysadil alkohol a zejména pivo, které je hodně kalorické a upravil jsem si jídelníček, se mi podařilo výrazně zhubnout. Začínal jsem s váhou 94 kilogramů a momentálně vážím 86,5 kilogramů. Je to příjemná změna a až skončí zápas, rozhodně budu pokračovat v podobné životosprávě a dál chci trénovat také bojové sporty. Rozhodně ale ne tolik intenzivně jako teď. Přijde mi to totiž jako skvělý způsob vybití energie a zároveň mě to opravdu baví. Rád bych to později propojil také s posilováním, ke kterému jsem se ještě vůbec nedostal. Přijde mi totiž, že při trénincích posiluji dostatečně s váhou sparring partnerů.
Můj poslední volný den byl pro mě velmi zvláštní. S přítelkyní jsme se totiž vydali na maturitní ples, kde jsem se neudržel a po velmi dlouhé době jsem se napil alkoholu. Nebylo to nic extra, dal jsem si asi čtyři nebo pět malých panáků, ale sám jsem cítil, že mi to stačilo. Nejsem teď zkrátka zvyklý pít a nějak zvlášť v tom pokračovat se mi vlastně ani nechtělo. I v tomhle je podle mě náročná příprava dobrá, protože nějak nemám potřebu tolik pařit. Bavil jsem se skvěle i bez alkoholu, což se mi dříve zdálo jako nemožné. Protože jsem měl volno a chtěl jsem si přeci jenom alespoň trochu zatrénovat, rozhodl jsem se pozdě v noci vyzkoušet svou sílu a fyzičku a nesl jsem proto přítelkyni domů asi deset minut v náručí. Překvapivě to nebylo nijak zvlášť náročné.
V sobotu jsem také poprvé vyzkoušel, jaké to je mluvit před lidmi z pozice zápasníka. Konala se totiž úvodní tisková konference k třetímu galavečeru organizace Red Face, na kterém budu zápasit a byl jsem z toho hodně nervózní. Podle několika kamarádů to ale nebylo tolik poznat a prý se to povedlo. Dost mě ale vytočilo, že Neny na tiskovku nedorazil. Od té doby, co jsem ho začal vnímat jako člověka, který mi stojí v cestě, jsem se těšil, až si před něj stoupnu a podívám se mu do očí. Na to si ale ještě bohužel budu muset počkat.
Neny mi přijde jako kluk, který přijal zápas ze stejného důvodu jako já. Chtěl se sebou něco udělat a zbavit se alespoň na chvíli nekonečného párty života, ale zatím to vypadá tak, že příliš netrénuje. I když to tak nejspíš opravdu je, nechci nic podcenit a budu makat dál, ale ať ode mě potom nečeká, že se v zápasu budu držet zpátky. Na přípravu jsme měli oba dva stejný čas a pokud na to opravdu kašle, je to jen a pouze jeho vlastní chyba. Pořád věřím, že ho dokážu porazit, pokud se zvládnu zbavit stresu, který v tu chvíli budu cítit. I když už mám všeho plné zuby a říkám si, že bych se na to vykašlal, tři týdny to ještě vydržím a potom už bude konečně po všem.
