Vstávání ještě za tmy, zdravá strava a neuvěřitelná dřina, to je to, co mě čeká následující dva měsíce. Rozhodl jsem se změnit svůj životní styl a přijal jsem proto nabídku utkat se v MMA s rapperem Nenym. Po prvním týdnu trénování jsem naprosto rozlámaný, ale rozhodně přípravu nevzdám. Chci ukázat ostatním, co všechno se člověk, který se začne naplno věnovat bojovým sportům, dokáže naučit za pouhé dva měsíce trénování. Jsem teprve na začátku přípravy a už teď vím, že ty dva měsíce budou opravdu náročné. Kromě tréninků navíc pořád chodím do práce.
V současné chvíli mám za sebou první týden intenzivního trénovaní. Často se vážím, protože mě zajímá, jestli jsem splnil to, co jsem chtěl. Ještě nedávno jsem vážil 94 kilo a cítil jsem se hrozně. Řekl jsem si, že je nejvyšší čas vstát a začít na sobě makat. Nabídka zápasu s Nenym proto přišla docela vhod. Byl to asi ten nejsilnější impuls, jaký jsem dostal a tak jsem si řekl, že do toho půjdu. Bojové sporty sleduji už dlouho, a proto jsem poměrně dobře věděl, co mě čeká.
Nikdy mi příliš nevadil kontakt, na který jsem si rychle zvykl kolem svých patnácti let, kdy jsem začal hrát rugby. MMA je ale něco úplně jiného, protože člověk zápasí sám a nemůže házet vinu na nikoho jiného než na sebe. Tak jsem s tím začal. Nejprve jsem se soustředil na kondici a na správné protahování těla. Poté jsem se vydal na třídenní kemp pod vedením profesionálního MMA zápasníka a policisty Tomáše Pelešky, který mě zároveň připravuje na zápas.
Jeli jsme do malé vesničky až za Hanušovice, kde jsme se ubytovali na místním penzionu. Ze začátku jsem si kladl otázku, proč musíme trénovat zrovna na místě, kde skoro vůbec nic není. „Tohle místo jsem zvolil záměrně. Chci po vás, abyste se naučili vystoupit ze své komfortní zóny,“ vysvětlil Tomáš.
Kemp se nezaměřoval pouze na MMA, ale také na sebeobranu v nebezpečných situacích. Myslím si, že první trénink jsem zvládl dobře. Tomáš je skvělý trenér, který je velmi trpělivý a rád vysvětlí některé prvky znovu. Druhý trénink, který jsme absolvovali v podvečer, byl zaměřený na řešení situací venku. Zkoušeli jsme si modelové situace, při kterých nás například „napadli“ agresivní opilci a my je měli zpacifikovat tak, jak jsme se to naučili při prvním tréninku. Ještě téhož dne jsem si řekl, že nejsem tolik unavený a rozhodl jsem se proto vydat se do tělocvičny sám a zapracovat na fyzické kondici.
Protáhl jsem se a poté chvíli dělal stínový box. Nakonec jsem se rozhodl běhat. Neustále jsem zvyšoval tempo, dokud jsem vyčerpáním nepadl na zem. Bolelo mě celé tělo, ale zároveň jsem ze sebe měl dobrý pocit. Druhý den ráno jsem se probudil a cítil jsem každý sval v těle. Musel jsem se ale rychle probrat, protože první trénink začínal už v sedm hodin.
Ten byl zaměřený převážně na fyzičku, takže jsme cvičili třicet minut naplno. Po obědě jsme opět trénovali sebeobranu a naučil jsem se také některé věci, které by se mi mohly hodit také v zápasu. Poslední den jsme se opět v sedm ráno vydali do tělocvičny, tentokrát jsme se ale pouze pořádně protahovali. Celý kemp završil modelovou situací, při které jsme měli ukázat, co všechno jsme se naučili.
Když kemp skončil, těšil jsem se, že si konečně vydechnu a trochu si odpočinu. Byl jsem totiž naprosto zničený a potřeboval jsem pauzu. Když jsem se ale loučil s Tomášem, řekl mi, že hned druhý den mám být v půl osmé ráno v tělocvičně. Když jsem jel domů, nedokázal jsem si ani představit, že budu ráno opět v tělocvičně. Pokaždé, když už je toho na mě moc a když mám chuť to celé vzdát, si ale vždycky vzpomenu na to, že pokud vydržím, moje šance na výhru se tak zvýší.
Ráno jsem proto vstal v pět hodin a venku ještě byla tma. Dal jsem si snídani a vydal jsem se na cestu do tělocvičny. Neustále mě bolelo tělo z třídenního kempu a příliš tomu nepomáhala ani mrazivá zima, která mě doprovázela až do tělocvičny. Ranní trénink byl zaměřený na techniku brazilského jiu-jitsu. Pustil jsem se do trénování, ale po chvíli jsem byl na pokraji sil. I když se mi vůbec nechtělo, pokaždé jsem se zvedl a pokračoval dál. Ke konci tréninku přišly na řadu sparringy. Nebyl jsem úplně špatný, ale rozhodně mě čeká ještě spousta práce.
Poslední kolo sparringu jsem absolvoval s Tomášem, který si se mnou hrál jako kočka s myší. Pokaždé mě donutil odklepat a když trénink skončil, byl jsem naprosto vyčerpaný a tričko jsem měl promočené potem. I přes to všechno jsem měl ze sebe dobrý pocit, protože jsem opět udělal další krok k tomu, abych ze zápasu odešel jako vítěz. Poté jsem se vydal do naší redakce a přišlo mi, že už uplynul celý den, i když bylo pouze devět ráno. Příprava je opravdu složitá, ale já ji rozhodně nechci podcenit, protože na to můžu v zápasu doplatit.
